Tak jde čas...
Když si dnes vzpomenu na své začátky a podívám se na nějaké staré výrobky nedej bože fotky, málem se mi hrůzou zježí vlasy na hlavě.
Začínala jsem s květinářským drátkem, který hrozně rychle černal, korálky jsem vytáhla ze šuplíku, kde ležely desítky let a kleštičky ukradla tátovi, který je stejně na nic nepotřeboval. Včechno jsem měla uložené v jednom malinkatém kufříku a sjedním párem naušnic jsem se piplala bezmála hodinu...
Jsem ráda, že tyhle časy už jsou za mnou, že se dnes na své výrobky dívám s radostí, i když... za rok můžu zase mluvit jnak
pro srovnání pár fotek:
Tak tohle je jeden z prvních výrobků, fotila jsem na bílém podklatě a kroutila drátek všemi směry...
postupně jsem začala používat různé korálky a i ty tvary se jakž takž zdokonalily, troufám si říct, že už byly docela reprezentativní...
Kromě toho, že jsem objevila skvělý obchůdek Rooya v Brně, jsem se taky zůčastnila kurzu smaltování a moje osoba byla obohacena o další dovednost.
Teď ještě zbývalo zdokonalit mé fotografické umění, abych kromě reprezentativních naušnic měla i reprezentativní fotky.
Časem jsem zjistila, že není nad to, vyfotit ty moje naušničky v nějakém pěkném prostředí. Většinu času jsem tedy strávila běháním po baráku a hledáním nějakého vhodného místa nebo předmětu, se kterým naušnice vyfotit.
Postupně jsem běhání vyměnila za vytváření vhodného prostředí a k perfektní fotce už my chyběl jen perfektní foťák. Ten jsem si záhy pořídila, ovšem moje šikovná sestřička ho zkoušela učit plavat v moři a foťák to bohužel nerozdýchal, tak jsem byla zase tam kde předtím...
No, ale jelikož mě sestra miluje stejně jako já ji, foťák mi koupila nový a tohle už je moje poslední fotka, kde kromě skvělých automatických funkcí jako je makro a vypnutí blesku, si taky vyhraju s vyvážením bílé, vhodným světlem a samozřejmě v neposlední řadě s kompozicí a prostředím snímku
Letti